Polabský venkov

Mívám nutkání, že některé věci je třeba zaznamenat.
Obyčejně, kresbou, s prožitkem.
Obvzláště, když na kouzla našeho venkovského okolí
míří moderní technologické zaznamenávače.
Vychytané efekty jablečníků se mi jeví pozlátkově
a vlastně úbytek lidského podílu na výsledku
je varující.

A tak okouzlen noční cestou z hospody kolem rybníka,
nebo zasažen voláním o pomoc chátrajícího kostela
či inspirován pozorováním venkovských zvířat,
co neznají metro,
přicházím mimo den ke stolu s papírem
a pod lampičkou kreslím.

Nacházím spousty osudových pahorkatin a nerovných momentů
na této nádherné přílabské placce.

A vězte, že těch kouzelných výjevů tu ještě je
a jeden lidský výtvarný živůtek je na to málo.